První položka (fs_spec).¶

Tato položka popisuje zvláštní blokové zařízení, vzdálený systém souborů nebo obraz se systémem souborů pro zařízení loop, který má být připojen, nebo odkládací soubor či oddíl, který má být zapnut.

Pro normální připojení toto je (odkaz na) i-uzel zvláštního blokového zařízení (lze vyrobit pomocí mknod(2)), jehož zařízení se má připojit. Například /dev/cdrom nebo /dev/sdb7. Pro připojení NFS je tato položka <stroj>:<adresář>, například knuth.aeb.nl:/. V případě souborových systémů bez úložiště lze použít jakýkoliv řetězec. Tan pak bude například uveden ve výstupu df(1). Typické využití je proc pro procfs; mem, none nebo tmpfs pro tmpfs. Další zvláštní souborové systémy, jako udev nebo sysfs, se do fstab obvykle neuvádějí.

Místo názvu zařízení lze zadat LABEL=<jmenovka> nebo UUID=<UUID>. Toto je doporučený postup, protože názvy zařízení jsou často výsledkem nahodilého pořadí detekce hardwaru a mohou se změnit, když se další disky přidají nebo odeberou. Příklady: „LABEL=Boot“ nebo „UUID=3e6be9de-8139-11d1-9106-a43f08d823a6“. (Jmenovku souborové systému můžete nastavit nástrojem určeným pro konkrétní souborový systém. Například e2label(8), xfs_admin(8) nebo fatlabel(8).)

Rovněž je možné použít PARTUUID= nebo PARTLABEL=. Tyto identifikátory oddílů jsou podporovány například s tabulkou rozdělení disku GUID (GPT).

Pro podrobnosti o identifikátorech zařízení nahlédněte do mount(8), blkid(8) a lsblk(8).

Pamatujte, že mount(8) používá UUID jako řetězce. Řetězcová reprezentace UUID by se měla zakládat na malých písmenech. Avšak pro zadání identifikátoru souborových systémů FAT a NFTS se používají písmena velká (např. UUID="A40D-85E7" nebo UUID="61DB7756DB7779B3").

Druhá položka (fs_file)¶

Toto položka popisuje místo pro připojení (cíl) souborového systému. Pro odkládací oddíly by tato položka měla být vedena jako „none“. Pokud název místa připojení obsahuje mezery nebo tabulátory, lze je zapsat jako „ 40“ a „ 11“.

Třetí položka (fs_vfstype)¶

Tato položka popisuje druh souborového systému. Linux podporuje mnoho druhů systémů: ext4, xfs, btrfs, f2fs, vfat, ntfs, hfsplus, tmpfs, sysfs, proc, iso9660, udf, squashfs, nfs, cifs a mnohé další. Pro podrobnosti vizte mount(8).

Záznam swap označuje soubor nebo oddíl, který se má použít pro odkládaní (swap) paměti. Vizte swapon(8). Záznam _none_ se rovněž hodí pro vázaná (bind) připojení a přesunovaná (move) připojení.

Lze zadat více jak jeden druh. Oddělují se čárkami.

mount(8) a umount(8) podporují _podtypy_ souborových systémů. Podtyp se definuje pomocí přípony „.subtype“. Například „fuse.sshfs“. Je doporučeno použít zápis podtypem než přidávat předponu do první položky fstabu (příklad zastaralého použití je „sshfs#example.com“).

Čtvrtá položka (fs_mntops)¶

Tato položka popisuje volby pro připojení souborového systému.

Jedná se o seznamem voleb oddělených čárkami. Vždy obsahuje způsob připojení (ro nebo rw). Eventuálně další volby vhodné pro daný souborový systém (včetně voleb ovlivňujících výkon). Pro podrobnosti vizte mount(8) a swapon(8).

Základní volby nezávislé na souborovém systému jsou:

defaults

noauto

user

owner

comment

nofail

Pátá položka (fs_freq).¶

Tyto položku používá program dump(8), aby zjistil, který souborový systém má být zálohován. Pokud není uvedeno, výchozí hodnota je 0 (nezálohovat).

Šestá položka (fs_passno).¶

Tuto položku používá program fsck(8) pro určení pořadí kontroly souborových systému při startu. Kořenový souborový systém by měl mít hodnotu fs_passno rovnu 1, ostatní souborové systémy pak hodnotu fs_passno rovnu 2. Souborové systémy v rámci jedné diskové jednotky jsou kontrolovány postupně, nicméně systémy na různých jednotkách jsou kontrolovány najednou, aby se využil paralelismus stroje. Není-li hodnota uvedena, výchozí je nula (tzn. kontrola nebude provedena).